user_mobilelogo

PRŮBĚH MEZIGENERAČNÍ DOMÁCÍ SKUPINKY

Radka Fleková


Milí čtenáři, kteří se zajímáte o práci mezigeneračních domácích skupinek. Možná vás samotné napadá otázka, jak je možné zapojit do skupinky třeba i deset dětí, jak je tomu na naší skupince. Možná na vás přicházejí pochybnosti typu: “Může mít taková skupinka vůbec nějaký řád? Je vůbec možné takovou skupinku “ukočírovat”? Nepřeválcují děti skupinku natolik, že se z ní nakonec stane druhá dětská besídka?”

Ráda bych vás dnes pozvala na naši mezigenerační domácí skupinku, abych poodkryla strukturu a odpověděla na všechny možné pochybnosti a otázky. Snad vám můj popis dá alespoň hrubou představu toho, jak to u nás funguje a na co si každý vedoucí musí dát pozor, pokud chce do své skupinky zapojit i děti.

Naše domácí skupinka začíná každý pátek v půl šesté večer. Pro nás je důležité, aby to byl právě pátek, protože se děti nemusejí připravovat na další den do školy. Malé děti jsou skvělým uvítacím výborem, který stojí u dveří a nadšeně vítá každého příchozího. Jakmile se všichni sejdou a rozsadí se na různá místa v místnosti, skupinka může začít. Vedoucí přivítá všechny, jak malé, tak i velké členy skupinky. Sám může požádat jedno z dětí, aby skupinku začalo nějakým zajímavým přivítáním.

Poté následuje ledoborec – neboli otázka bortící počáteční rozpaky a navozující volnější atmosféru. Děti mají ledoborce rády a ještě raději je vymýšlejí. Pokud jedno z dětí dostalo za úkol vymyslet na dnešní skupinku ledoborec, je mu předáno slovo a dítě pokládá otázku a vyvolává ty, kteří mají odpovědět jako první. Je to jeho chvíle! Nikdo mu do toho nemluví a dítě má alespoň na chvíli pocit důležitosti. Vždyť ho poslouchají všichni dospělí a dokonce i odpovídají na to, na co se ptá.

Nyní následují chvály spojené s modlitbami. Děti si vezmou své doprovodné nástroje a pomáhají zpívat, chrastit, tleskat i ukazovat. Někdy samy děti “rozjedou” chvály natolik, že se nestačíme ani divit. Kolikrát vymýšlejí ukazovací gesta k textům písniček, které zpíváme. Ne vždy se jim však chce chválit Pána a pak záleží především na vedoucím chval, jak všechny zúčastněné zapojí a vtáhne do chval a uctívání.

Před chválami nebo i během chval nezapomínáme vložit modlitby – ať děkovné, nebo přímluvné. Je však nutné vymýšlet různé způsoby modliteb a nemít pouze jeden ustálený způsob, kdy všichni zbožně skloní hlavu, zavřou oči a čekají, až někdo začne. Můžete např. vyzvat nějaké dítě, aby se pomodlilo za zdárný průběh skupinky nebo jinou potřebu, nebo se chytnout za ruce a předávat si modlitbu jako štafetu (stiskem ruky si předáváme znamení, aby se mohl modlit další v kruhu, má-li touhu Pánu něco svého říct).

Na mezigenerační domácí skupince se dost často něco slaví, proto po chvalách přichází na řadu chvíle pro různé události jako jsou narozeniny, vysvědčení, úspěchy i neúspěchy v práci či při zkouškách, jinými slovy – radostné i smutné události. Myslím, že je hezké a dobré na všechny tyto události pamatovat, být neustále připraveni a tvůrčí. Pokud má na skupince narozeniny některé z dětí, můžete vyzvat ostatní děti, aby oslavence obstoupily, vložily na něj ruce a vyprosily mu požehnání. Je-li na skupince někdo smutný, modlíme se za něj, je-li někdo nemocný, napíšeme mu společně dopis, má-li někdo narozeniny, koupíme mu malý dárek ... Duch svatý není ve své tvořivosti nijak omezený, a tak existuje mnoho způsobů, jak lidem na skupince předvést svou pozornost i lásku.

Přichází čas budování – chvíle, kdy se zaměřujeme na kázané slovo. Děti spolu s jedním dospělým odcházejí na svůj program. Co na něm dělají? To samé co dospělí. Děti také přijaly určité slovo, vyučování nebo kázání na nedělní besídce a jejich úkolem je si dané vyučování ještě jednou připomenout a dokonce jej i vyzkoušet v praxi. Na svém programu hrají děti hry zaměřené k tématu, formou otázek a odpovědí rozebírají vyučování, modlí se za své osobní potřeby ... Na konci každého programu se společně domluví na nějakém úkolu, aby si samy vyzkoušely, jak dané slovo aplikovat do svého každodenního života. Často jsou to úkoly zaměřené na spolupráci s rodiči, abychom podpořili biblický princip a dali rodičům možnost pomoct svým dětem duchovně růst. Poslední dobou dostávají dokonce i dospělí úkoly a to je pak zajímavé sledovat, kdo je v plnění úkolů důslednější, zda děti, či dospělí.

Jakmile končí program dětí i dospělých, vracejí se opět k sobě a následují různá oznámení, plánujeme evangelizační akce, mluvíme o lidech, které bychom chtěli pozvat, rozdělujeme služby na další skupinky a přichází na řadu také občerstvení (u nás tomu říkáme spíš večeře). Skupinka je oficiálně ukončena, ale u koláčů a chlebů s pomazánkou se ještě řeší tolik důležitých a zajímavých oblastí, že se nikomu nechce vstávat a odjíždět domů.

Děti nejsou na skupince přítěží. Spíše naopak, zažijete s nimi hodně zajímavých a inspirujících skupinek. Společná setkání jsou díky nim dost živá, někdy také dost hlučná, ale stále se na nich něco děje. Je pravda, že to není vždy jednoduché a že skupinka, do níž jsou zapojeny děti, musí mít jasně daná pravidla, jinak by přerostla v zmatek a brzy by docházelo k mnoha nepříjemným konfliktům. Proto má naše skupinka stanovená pravidla, jak se během ní chovat, aby setkání bylo příjemné a užitečné pro všechny přítomné členy. Jak taková pravidla vypadají a k čemu se všichni členové skupinky zavazují, si povíme příště.