user_mobilelogo

CO JE DŮLEŽITĚJŠÍ: POSTOJ SRDCE NEBO STRUKTURA?

Radka Fleková


 V minulém čísle našeho časopisu jsem psala o tom, jak jsme začínali s mezigenerační domácí skupinkou v našem sboru. Ráda bych na onen článek navázala jiným a ukázala v něm, co je důležitější – zda postoj srdce nebo struktura.

Mezigenerační domácí skupinky jsou podle mého názoru dobré, otevírají dosud neotevřené komnaty požehnání, přibližují nám děti, posilují roli rodiny, jsou postavené na biblickém základu... a přece je něco ještě důležitějšího než skupinky s dětmi. Je to postoj našeho srdce! Mezigenerační domácí skupinka se může postupně stát pouhou neživou, zkostnatělou strukturou, pokud se nezaměříme na postoj svého srdce.

Mám hned na začátek jednu otázku (nebo vlastně dvě): Ruší vás děti? Těšíte se, až odejdou za svým programem a vy budete mít klid na slyšení Slova Božího?

Ježíš často promlouval k tisícům lidí, mezi kterými bylo i velké množství dětí (viz např. Matouš 14,21). Četli jste však v Bibli následující příběh?

Ježíš procházel podél Galilejského moře a lidé se něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí a požádal Šimona, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Byly mezi nimi i děti. Hrály si u břehu jezera, běhaly kolem, volaly na Ježíše a pobrukovaly si. Najednou Ježíš zmlkl, zavolal své dva učedníky, Jana a Jakuba, a řekl jim: „Jane, Jakube, ty děti mě ruší, nemohu se vůbec soustředit na vyučování.“ „Pane, co s nimi máme udělat?“ otázali se. Ježíš odvětil: „Vezměte tu druhou loď a odvezte děti na opačný břeh jezera. Připravte jim program a věnujte se jim tam, dokud dospělým nepovím vše, co mám na srdci.“ Učedníci hned vzali děti a učinili, jak jim bylo řečeno.

Že vám ten příběh není povědomý? Není divu. V Bibli takový příběh nenajdeme. Ježíše děti očividně nerušily. Izraelské děti byly spolu s rodiči u všeho dění. Ježíš s nimi počítal, promlouval i k nim, dokonce je použil jako příklad těch, kterým právem patří Boží království.

Děti mezi nás patří a naším úkolem je zapojit je do všech oblastí, nečekat, až vyrostou, ale už odmalička jim dát prostor, aby byly s námi, účastnily se společného duchovního života, modliteb, služby, evangelizace... Uveďme je do všeho dění a odhalme před nimi svůj život. Včleňme je do těla Kristova!

V 5. Mojžíšové 29,28 čteme: „Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali slova tohoto zákona.“ Sdílíte své vyslyšené modlitby,  duchovní zkušenosti, Boží zázraky všedního života se svými dětmi? Vždyť právě to jsou zjevné věci, které nám Bůh dává. Děti by měly být první, kdo se dozví o vyslyšené modlitbě, kdo uslyší svědectví Božího zásahu. Jinak své děti okrádáme o něco velmi cenného. Jenom tak vidí otevřeně náš duchovní život, vztah s Bohem, naše zapálení ...a nás to možná nutí k tomu, abychom si svůj vztah s Bohem udržovali stále čerstvý.

Co se stane, když svým dětem, příští generaci, nepředáme své duchovní dědictví? V knize Soudců 2,10 je o tom psáno: „Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal.“ Proč další pokolení neznalo Boha? Nejspíš jim o něm nikdo neřekl. A kdo jim má říct o našem Pánu? Vedoucí služby dětem nebo vedoucí mládeže? Rodiče, předešlá generace, my všichni. Bůh každého z nás vyzývá, abychom se podíleli na růstu další generace. Celá Bible hovoří o předávání informací o Bohu dalším pokolením. Žalm 145,4 prohlašuje: „Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé a předivnou moc tvou zvěstovati.“ (Kralická verze je v tomto verši mnohem výstižnější než ekumenický překlad Bible, proto raději využívám kralického překladu.)

Je zřejmé, že každý (nejen rodiče svých dětí) má učit jiné, jedna generace je zodpovědná za další. Proto je tak důležité nedělit se stále do skupin podle jednotlivých generací, ale být spolu a učit se od sebe navzájem.

Každý je povolán k učednictví, službě, zvěstování evangelia, každý z nás má zaslíben dar Ducha svatého, každému jsou dány dary a Bůh každému z nás odpouští provinění a hříchy, které  vyznáváme. Ale co děti – patří také do skupiny KAŽDÝ? Jsem přesvědčená, že ano. Děti jsou v Božích očích stejně důležité pro království Boží jako my dospělí, a proto bychom k nim měli přistupovat se stejnými měřítky – a nedívat se na ně jen jako na rušivý element.

A v tom nám může pomoci mezigenerační domácí skupinka (MGS), protože právě tam mají děti možnost začít sloužit, naplňovat Boží poslání a pomáhat při růstu Božího království. Je to skupinka, kde děti nevedou zkušení vyškolení pracovníci = odborníci na službu dětem, ale kde zodpovědnost vyučování, vedení a péče o děti přebírají všichni členové neboli tělo Kristovo neboli Boží rodina.

Nejdůležitější je však postoj našeho srdce vůči dětem a dalším generacím, ať mladým, svobodným, rodičům, starším nebo důchodcům.

A na závěr ještě jedno Boží slovo: „Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání.“ (Žalm 78,3-7)

Kéž nám Bůh dá odvahu nahlédnout do svých srdcí a pomůže nám z Božího slova poznat, jaké jsou jeho záměry s dětmi.