user_mobilelogo

CO TO JSOU MEZIGENERAČNÍ DOMÁCÍ SKUPINKY?

Radka Fleková


Milí bratři a sestry, kteří se zajímáte o život domácích skupinek ... tak začínal každý svůj článek Michal Beran. Mým úkolem pro tento rok je navázat na jeho téma a rozepsat se více o tzv. mezigeneračních domácích skupinkách, o kterých již v našem časopise byla trochu řeč.

Co to jsou mezigenerační domácí skupinky? Odkud vzešly? Není to náhodou nějaký nový trend z Ameriky nebo jiné zaoceánské země? Na to vše i na mnohé další se vám pokusím skrze své články odpovědět. Svůj dnešní článek bych chtěla zaměřit na otázku: Co jsou to mezigenerační domácí skupinky a jaké výhody v sobě přinášejí? 

Název mezigenerační domácí skupinky se jistě zdá být krkolomný, ale slovo “mezigenerační” samo o sobě popisuje náplň daných skupinek. Jsou to tedy skupinky, do nichž jsou zapojeny i děti. Jsou to skupinky, které nejsou omezeny žádnými věkovými hranicemi. Děti jsou plnohodnotnou součástí a počítá se s nimi jako s právoplatnými členy skupinky. Rodiče a děti tak společně poznávají Boží království. Cílem takových skupinek je posilovat roli rodiny jako nejdůležitější jednotky a zdůrazňovat zodpovědnost, kterou mají rodiče za své děti. Myslím, že nemluvím jen ze své zkušenosti, ale že mi i vy sami dáte za pravdu, že dnešní církev převzala úlohu a zodpovědnost rodičů vést své děti k Pánu. Rodiče mají pocit, že nejsou schopni svým dětem ukázat cestu k Bohu, a proto je často odkládají na dětské besídky nebo do různých klubů, které mají jejich dětem posloužit ke spasení. Ale to nestačí. Žádný klub nebo dětský program na nedělní besídce je sám o sobě nezachrání. Ty slouží pouze k tomu, aby rodičům v jejich zodpovědnosti a každodenní práci s dětmi trošku pomohly. Sami rodiče musí být příkladem ve svém duchovním životě. Věřím, že zde plně platí biblická pravda, kterou vyučoval Pán Ježíš: “Čím srdce přetéká, to ústa mluví.” (Matouš 12,34) Když tuto pravdu spojíme s verši z 5.Mojžíšové 6.kapitoly, která nás vyzývá, abychom milovali Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly, pak pro nás jako rodiče nebude těžké se svými dětmi mluvit o tom, čím žijeme, a děti to navíc bude také přitahovat. Rodiče mají svým dětem dát to nejlepší. Cílem mezigenerační domácí skupinky je přivést rodiče zpět k této biblické pravdě a pomoci jim, aby ji začali provádět, uskutečňovat.

Mezigenerační domácí skupinky také zapojují děti do všech svých aktivit: modliteb, chval, duchovního růstu i evangelizace. Děti se tak mohou začít vedle svých rodičů a dalších dospěláků učit sloužit Pánu Ježíši a druhým kolem sebe. Musí však vědět, že je jejich služba přijímána, že si vážíme jejich úsudku a že s nimi chceme všechno sdílet.

To vše, co tady píšu, zní jako krásná teorie a vy se můžete právem ptát, jestli to nezůstane pouhou teorií. My jsme to asi před třemi lety vyzkoušeli a mohu dosvědčit, že i přes různé potíže nám taková skupinka přináší veliké požehnání. Díky tomuto systému poznáváme, že nám děti nejsou břemenem nebo přítěží. Důležité je však změnit svůj pohled na děti jako na rušivý element, diky kterému se nemůžeme plně soustředit na Pána. Lidé se často obávají, že děti naruší program domácí skupinky nebo průběh shromáždění, ale jak vidím službu Pána Ježíše v Novém zákoně, On se ničeho takového neobával. Jemu děti nevadily. Byly kolem něho, přicházely spolu se svými rodiči a trávily s ním někdy celý den. V příběhu nasycení pěti tisíců lidí z Matouše 14. kapitoly je zřejmé, že v zástupech, které byly s Ježíšem po celý den na pustém místě, byly i dětí, neboť je psáno, že “tam jedlo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí”. (Matouš 14,21) Náš postoj by měl být stejný. A o tom, co teď píšu, vím své. I já jsem takový postoj vůči svým dětem měla, než jsem pochopila, že místo toho, abych žehrala a naříkala nad hrozným údělem matky, mohu toto období využít k prospěchu svých dětí a naučit je modlit se, chválit, vést do Boží přítomnosti, očekávat, že k nim bude Pán mluvit skrze vyučování ... a zaměřila jsem se na to.

Jaký přínos může mezigenerační domácí skupinka mít?

Věřím, že může být povzbuzením pro každého člena skupinky

Každý člověk přichází na domácí skupinku s nějakými svými problémy. Každá rodina prožívá určité strasti a na domácí skupince si můžeme navzájem posloužit, popovídat si o nich, modlit se. To nás všechny sbližuje. Děti zároveň vidí, že i dospělí hřeší (v jejich pohledu “zlobí”), bojují s pokušeními, s potíži, s krizemi ... a učí se tak od dospělých, jak dané problémy řešit.

Věřím, že to může být pro druhé motivací

Mezigenerační domácí skupinka tak motivuje rodiče, kteří se zatím bojí vrhnout do osobního vedení svých dětí. Pokud vidí duchovní růst jiných, třeba i stejně starých dětí, jako mají i oni sami, může je to motivovat k tomu, aby také oni začali na svých dětech cíleně pracovat.

Součástí každé domácí skupinky je aplikace Božího slova do životů dětí. Snažíme se, aby vyčování, které mají na nedělní besídce, mohly vyzkoušet v praxi. Děti, popřípadě i dospělí, dostanou společný domácí  úkol – například přečíst si společně během týdne Markovo evangelium, modlit se společně za určitou věc, za nevěřící přátele a jiné – a díky takovému úkolu mohou rodiče se svými dětmi duchovně růst a ovlivňovat se.

Děti na mezigenerančích domácích skupinkách duchovně rostou

Jakmile děti zjistí, že mají na skupince své místo, začnou se na každé setkání těšit a je pro ně naprosto přirozené scházet se i s těmi “nudnými dospěláky”. Na naší skupince se děti často modlí za nemocného a vkládají na něj ruce. Kolikrát “rozpumpují” chvály svými doprovodnými nástroji, ukazováním i svým nadšením. Někdy vymýšlejí nová ukazovací gesta a vyprovokují nás, unavené dospělé, k opravdovým chválám a uctívání.

Děti na domácí skupince se mohou také zeptat na rozporuplné otázky, kterým nerozumí, nebo přinést své vlastní potřeby. Jednou na naší skupince například jedno z dětí s pláčem vyprávělo, jaké má potíže s učitelem, který se k němu zachoval nespravedlivě. Mluvili jsme spolu v ním, vedli ho k tomu, aby učiteli odpustil, a nakonec se modlili i za samotného učitele, aby poznal Pána Ježíše a případně i svou chybu.

V prostředí malé skupinky lze mnohem lépe rozpoznat, zda jsou děti znovuzrozené nebo zda již ve své víře dorostly dostatečně daleko, aby mohly přistupovat k večeři Páně nebo být pokřtěny ve vodě.

Děti se skrze domácí skupinku mohou podílet na evangelizačních aktivitách

Když na naši skupinku přijde nový člověk nebo celá rodina, naše děti jsou často svou přirozeností a otevřeností určitým “mostem” k seznámení a sblížení se s nevěřícími. Také děti nevěřících rodičů si často mnohem rychleji zvyknou a přizpůsobí. Vidím, že děti jsou skvělými pomocníky při evangelizaci. Na naší skupince se každoročně pořádají čtyři akce zaměřené na nevěřící a hledající přátelé. Naše děti pomáhají připravovat každoročně pořádaný pingpongový turnaj nebo pravidelnou podzimní buchta party, pečou buchty, aby získaly nějaké umístění v soutěži o nejlepší buchtu, přivádějí své spolužáky nebo kamarády ze sousedství, měsíc před pořádanou akcí se spolu s námi modlí za konkrétní lidi a samy vymýšlejí nové možnosti.

Velmi si vážím dětí, které se nebojí pozvat své kamarády a spolužáky a veřejně tak odhalují svou víru. Svou odvahou a láskou k Pánu nás dospěláky kolikrát zahanbí a pokoří. Jak často si právě na naší mezigenerační domácí skupince uvědomuji pravdivost Ježíšových slov. Děti samy nás mohou mnohému učit. Mnohdy nás svými postoji “strčí do kapsy”. Už chápu, proč máme být jako malé děti, jinak budou vstupní dveře Božího království pro nás zavřeny.

Všechna tato požehnání potřebují čas a neuskuteční se hned na první skupince. I my sami jsme museli čekat, než jsme začali vidět a vnímat první výsledky. Mezigenerační domácí skupinka potřebuje čas, aby se mohla stát společenstvím, kde si všichni navzájem slouží a ovlivňují se.

Co říci na závěr? Přála bych si, aby vás dané téma zlákalo natolik, že byste si přečetli i další můj článek a odkryli tak spolu se mnou další části stejné mince.