user_mobilelogo

VIZE, KTERÁ JDE AŽ ZA NAŠE HRANICE

Werner Kniesel


Čím déle jsem ve službě, tím lépe znám Slovo Boží i Boha osobně. Uvědomuji, si, že naše životy musejí být zaměřeny na nějakou vizi.

Když jsme na letošní konferenci vybrali téma G12, mnozí se ptali, jestli je to opravdu něco nového. A já bych vám chtěl, drazí bratři a sestry, návštěvníci a pastoři, ukázat, že to není nic nového. Vždyť my v této vizi už žijeme. Uvědomujeme si, že principy vize G12 jsou biblické principy. Nezdůrazňujeme zde číslo 12, protože v kontextu našeho sboru nebo růstu to není tak důležité. Důležité je to, co skutečně žijeme.

Mojí modlitbou a přáním dnešního večera je, abychom došli k zjištění a závěru, že potřebujeme pro náš život nějakou vizi a abychom ji poznali. Tuto vizi si musí najít každý osobně. Vize není něco, co byste se od někoho naučili. Je to něco, co je duchovně zjeveno. A já hluboce cítím, jak je důležité mluvit na toto téma a ukázat, kde je skutečný zdroj vize. Ve svém vlastním životě i v životech jiných lidí si uvědomuji, to, co vidím dokonce i v Bibli, totiž, že mnozí se spokojí pouze s tím, že následují něčí vizi, ale svou vlastní sami ani nemají. Dovolte mi hned na začátku zdůraznit: To není vůle Boží! Bůh chce každému jednotlivě dát svou vlastní vizi. Naše zodpovědnost je otevřít se na Boha a najít ji. Chtěl bych to ilustrovat na jednom příkladu ze Starého zákona.

Položím vám následující otázku: Jaký měl Bůh záměr, když vyváděl lidi z Egypta? Co tím Bůh zamýšlel? Mnozí říkají, že Božím záměrem byla zaslíbená země, kterou chtěl Izraelcům dát. Tak odpovídá většina lidí. Ale to nebyl Boží záměr! Jeho záměrem bylo vyvést Izraelce z Egypta proto, aby se s ním setkali. To byl jeho záměr. Podívejme se do knihy 2. Mojžíšova 19,4: „Vy sami jste viděli, co jsme učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.“

Božím záměrem bylo vyvést Boží lid z Egypta kvůli němu samotnému. Aby ho mohli poznat a setkat se s ním. A teprve poté je měl zavést do zaslíbené země. Dále však čteme, že se lidé nechtěli s Bohem setkat. Řekli Mojžíšovi: „Mojžíši, ty jdi a setkej se s Bohem místo nás. Budeme poslouchat, co nám řekneš. Jen ať s námi nemluví Bůh.“ Možná to zní dobře.

Mojžíš se tedy setkal s Bohem. Setkal se s ním velmi zvláštním způsobem a vedl lidi pouští. Oni viděli zázrak za zázrakem. Po každém zázraku chválili Boha. Dokážete si představit tu hlučnou a úžasnou chválu poté, co přešli Rudé moře? Bible to jasně popisuje. Bylo to něco mimořádného. Kdybychom tam s nimi byli, úžasem bychom nejspíš zvolali „TY JO!“. Ale ti samí lidé, kteří ho chválili a viděli zázraky na vlastní oči, hned nato naříkali a stěžovali si. Život v Egyptě se jim nezamlouval – byli pod tlakem, byli otroky, museli tvrdě pracovat, a proto uvítali možnost opustit místo jejich nářků. Mojžíš opustil Egypt jako princ. Všechno se zdálo skvělé. Tak co se najednou stalo? Proč lidé reptali? Ať byla situace jakkoli obtížná, Mojžíš nikdy neřekl: „Chci se vrátit zpět do Egypta!“, zatímco Izraelci neustále přicházeli a naříkali a vzpomínali na skvělé egyptské časy slovy: „Jak dobře se nám žilo v Egyptě!“ Proč? Protože oni se nesetkali s Bohem! Nepřijali osobní vizi od Pána. Byli pouze připraveni nechat se vést Božím požehnáním, ale odmítli se setkat s Bohem na osobní rovině. Mojžíš však nebyl zaměřený jen na nějaké požehnání. On měl skutečný zájem o Boha a o to, aby ho blíže poznal, jelikož požehnání vás nikdy neuspokojí! Jedině Pán je schopen uspokojit vaše srdce! A to je důvod, proč Izraelci plně nepřijali a nepochopili Boží vizi.

Nechci až příliš dlouho zůstávat ve Starém zákoně. Chtěl bych se nyní zaměřit také na Nový zákon. Spasení, které přišlo skrze Ježíše Krista, má jeden veliký záměr. Naše povolání následovat Ježíše a sloužit mu má jeden velký záměr – plně ho poznat a žít hodnotném a intimním vztahu s Ním. V 1.Korintským 1,9 čteme: „Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“

Naše první a nejdůležitější povolání ze všech přišlo skrze spasení a není to nebeské království ani služba; je to obecenství s Ježíšem Kristem proto, abychom ho skutečně poznali. Jan napsal: „Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.“

Apoštol Pavel měl ve svém srdci veliké volání a touhu – znát Krista. Vím, že mnozí z nás mají hluboko ve svých myslích zakořeněné povolání ke službě, ale služba, kterou Ježíšovi učedníci přijali, byla ovlivněna a vedena jejich vztahem s ním.

Naše vize, kterou ve své službě potřebujeme, a my skutečně potřebujeme vizi, protože bez vize svou službu nenaplníme, bude tak veliká, jak je veliký nás vztah s Ježíšem Kristem. Bible nás vyzývá, abychom byli lidmi, kteří jsou vedeni, ne lidmi taženými prací, okolnostmi, starostmi. Nechat vést ale znamená, že musíme mít vztah s někým, kdo nás vede a nasměrovává, abychom byli lidmi vedenými Bohem. V celém našem životě musí být hluboké volání a touha. Touha znát Boha mnohem blíže. Mít žízeň po Bohu. Vím, že mnozí z vás přijeli, aby se naučili něco nového o službě ve sboru. Ale já bych vám chtěl něco říci. Pokud nezačneme tam, kde máme, to znamená v bodě, kdy máme touhu hledat Boha a volat k němu, potom se naučíme pouze nějaké mechanismy, a nikdy nezískáme vizi, kterou nám Bůh chce dát.

Když se podíváme na Davidův život, vidíme v něm člověka, který se líbil Bohu. Ne tím, co všechno dělal. Bohu se líbil jeden základní princip. Co to bylo? David měl primární touhu po Bohu. „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi. Moje duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.“ To bylo jeho vyznání.

Izajáš se modlil: „ Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá“ (Izajáš 26,9) Co to znamená? Tito lidé – Mojžíš, David, Izajáš se ničemu zvláštnímu neučili, neudělali něco zvláštního, čím by se Bohu zalíbili. Jediné, co měli, byla touha setkat se s Bohem. A když se s ním setkali, byli změněni a v jejich srdcích se zrodila vize. Jejich cílem nebylo naplnit vizi ze dne na den, neměřili svůj úspěch podle hodnocení druhých lidí, ale svůj úspěch měřili mírou poslušnosti vůči Boží vizi.

Co to znamená mít hlad po Bohu? Pokud toužíme po Bohu, nemluvíme o zvláštních požehnáních, o které máme skutečný zájem. Zaměřujeme se na jeho osobu. Ano, můžeme od Boha očekávat zvláštní požehnání. Ale kolik lidí přichází do našich sborů, protože hledají požehnání.... Chtějí podporu v útrapách, pokoj a klid v bouřích, lepší život a my víme, že nám Bůh zaslíbil, že bude s námi. Nicméně mnoho křesťanů žije v takovém vztahu s ním. Slouží mu a nabízejí se mu do služby. A když přijmou požehnání, děkuji mu. Pak přichází další potřeba a oni opět utíkají k němu, aby přijali další požehnání. Pastoři, vy sami si dejte na to pozor! Jak žijete? Kolik pastorů žije s cílem, modlí se a pracuje pro ono požehnání. Hledáte požehnání, ale nehledáte jeho tvář! Pokud se nenaučíme hledat Boha celým svým srdcem, se záměrem, aby On sám v našem životě něco nového zrodil, můžeme dělat věci, které dělají druzí, můžeme mít určitou míru úspěchu, ale uvnitř nikdy nebudeme uspokojeni. Nikdy, protože vnější požehnání člověka nikdy neuspokojí! Velký sbor nikdy neuspokojí! Rostoucí sbor nikdy neuspokojí! Jedině Ježíš uspokojí. Proto ho musíme hledat. A pokud ho nebudeme hledat celým svým srdcem, aby nám mohl dát vizi, budeme pracovat, dávat to nejlepší ze sebe, ale uvnitř zůstaneme stále prázdní. A nakonec se může dokonce stát, že řeknete: „Končím, už nemůžu dál. Nejsem tak dobrý jako ten druhý.“

Pokud však máte vizi od Boha, přestanete se srovnávat s druhými. Budete žít podle vize, kterou do vás vložil Bůh. Zdroj vize pro náš život je osobní vztah s Pánem a to se musíme učit. Máte hlad po Bohu? Přijeli jste, protože toužíte po Bohu? Čím se ve svých myslích zabýváte? Na co se zaměřujete? Pokud nemáme hluboký a vroucí zájem o Boha, zaměřujeme svůj život špatným směrem a na špatné věci. Na co se zaměřujete? Co jíte a pijete, po tom hladovíte. S jídlem roste chuť. Pokud pouze chodíte na shromáždění, ale trávíte mnoho času věcmi, které se nevztahují k Bohu, nebudete mít žádný hlad po Bohu.

„Ty jsi můj Bůh. Tebe hledám.“ David se bál Hospodina. Bible říká, že bychom měli Boha hledat neustále, ustavičně. Dám vám příklad: „Budete-li Boha hledat, jako se hledá stříbro a pátrat po něm jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíte, co je bázeň před Hospodinem a dojdete k poznání Boha.“ (Přísloví 2,4-5) Kolikrát už toto slovo proniklo až do nitra mé duše. Hledat Boha jako se hledá zlato a stříbro. Když ztratíte jehlu, nestrávíte mnoho času hledáním, ale pokud ztratíte kousek zlata, důkladně ho hledáte. Nic pro vás v tu chvíli není tak důležité, proto vydáváte to nejlepší ze sebe, abyste měli úspěch. A pokud víte, že je ona věc pro vás velmi vzácná a blízká, tím více a důkladněji ji hledáte. Všechny věci, které byly doposud důležité, už důležité nejsou. Je pro nás Bůh tak důležitý, abychom hledali jeho blízkost a jeho osobu? Vaše vize se zrodí jedině u Boha, pokud ho budete hledat celým svým srdcem. Je důležité mít pravidelné osobní modlitební obecenství s Bohem. Ale Bůh nemá zájem pouze o tu hodinu, kterou s ním každé ráno strávíte. On touží po celém vašem životě. Bible říká, že jsme byli povoláni do obecenství s ním. Pavel nás také vyzývá: „V modlitbách neustávejte....“ (1. Tesalonickým 5,17) To neznamená, že bychom měli celých 24 hodin klečet na kolenou v pokoji, ale Bůh nám chce říct, že je velmi důležité být v ním v neustálém kontaktu, protože vize, kterou nám Bůh dává, je spojena s okolnostmi, do kterých nás chce vést. Ne že prostě uděláme, co si myslíme, že je pro nás v tu danou chvíli nejlepší, ale že jsme lidmi opravdově vedenými Bohem, protože žijeme v úzkém vztahu s ním. Mluvím k vám o naší hlavní zodpovědnosti žít s úzkém obecenství s ním a hledat Boha ne kvůli jeho požehnáním, ale proto abychom ho blíže poznali.

Nezapomeňte, že existuje i druhá strana mince: Bůh sám touží po obecenství se mnou i s tebou. Potřebujeme ho. A On po tom touží. Bůh po nás touží. Bible říká, že Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil. (Jakub 4,5) Bůh žárlí, hluboce touží po úzkém vztahu s námi. Jak může Bůh žárlit? Co to znamená? Netolerovat žádné modlářství, žádnou jinou lásku. Proto Bible říká: „Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jakub 4,4) Milujeme-li svět, jsme jeho nepřátelé a modláři, protože Bůh po nás touží. On nehledá lidi, kteří jsou příliš zaměstnaní prací pro Pána. On hledá lidi se srdcem nastaveným na Boha.

V jednom americkém překladu Bible žalmista v Žalmu 139,17-18 říká: „Bože, jak je úžasné vědět, že na mě myslíš neustále. Když se ráno probudím, stále na mě myslíš a já jsem s tebou.“

Co to znamená? To je Boží touha po mně i po tobě. My nejsme povoláni jenom pracovat a sloužit. Jsme především povoláni k plnému životu a vztahu s ním. Když ho hledáme, rodí se v nás nová vize. Začínáme vidět, co chce Bůh skrze nás dělat.

Moje i vaše uspokojení nezávisí na tom, co se děje v našem životě. Naše uspokojení vychází z našeho nitra, ze vztahu s Ježíšem Kristem. Pokud si toto uvědomíme a odevzdáme se mu plně do rukou, začneme zakoušet jednání Ducha svatého skrze nás. A On nás povede do principů Božího slova, které se dokonale naplní v místech a situacích, kde stojíme. Bude si vás používat ve vašem sboru jiným způsobem, než si používá nás. On vás povede principy svého Slova. Už nebudete taženi cílem být stejně úspěšní jako jiné sbory, vaší touhou bude žít v úzkém obecenství s Bohem a poznávat ho. On vás povede do principů a bude s vámi jednat a vy ho budete chválit.

Nikdy nebudete spokojeni, když 4 nebo 5 lidí přijde do vašeho sboru a uvěří v Krista. Nezáleží na vaší službě ani na tom, jak vypadá. Vaše spokojenost bude vycházet z vašeho úzkého vztahu s Ježíšem.

Bůh i mně dal vizi pro tento sbor a ukázal mi, jak jej mám vést. Dovolil jsem Mu, aby mě vedl cestou jeho vize. A dnes zakoušíme úžasné Boží jednání. Růst našeho sboru byl po mnoho let pomalý a počet lidi v našem sboru zůstával více méně stále stejný. Ale pak jsme v našem středu zakusili nové jednání Ducha svatého. A najednou se obrátilo 35 lidí, kteří se stali členy našeho sboru. Vím, že v národech jako je Jižní Amerika tento počet nic neznamená, ale pro nás to znamenalo mnoho. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem seděl ve své kanceláři. Byla to velmi malá místnost v této budově. Duch svatý ke mně promluvil a zeptal se mě: „Jsi teď spokojený?“ V tom okamžiku se něco v mém srdci zlomilo a já jsem Pánu odpověděl: „Pane, i kdyby jich bylo 200, nezáleží mi na tom. Moje otázka je: Co si o mně myslíš ty? Chci byt naplněn tebou!“ A v tu chvíli jsem věděl, že ve srovnání s mým vztahem k Pánu je oněch 35 lidí pro mě naprosto nepodstatných. Najednou jsem něčemu porozuměl. Dnes už rozumím lidem, kteří mají ve svém sboru tisíce lidí. Jedině osobní vztah s Bohem naplní naše srdce a životy.

Bratři a sestry, k tomu jsme byli povoláni. Pokud tak nežijeme a hledáme jen vnější požehnání, skončíme jako Izraelci – budeme zaměřeni pouze na požehnání. A když nepřijde Boží požehnání, budeme se cítit neuspokojeni a začneme si stěžovat. Pokud však žijeme ve vztahu a obecenství s ním, všechno je jiné. Vizi, kterou vám Bůh chce dát, naleznete pouze ve vztahu s ním. Naše vize se musí zrodit z našeho úzkého vztahu s ním, jinak nám bude chybět motivace a rozhodnutí naplnit jeho vizi. Pak budete pouze kopírovat něčí vizi bez toho, aniž byste Bohu osobně naslouchali. Setkal jsem se s mnoha Božími muži a viděl jsem mnoho velkých služeb a můžu vám říct, že za každou touto požehnanou službou stál jeden člověk nebo několik osob, kteří žili v hlubokém obecenství s Bohem a přijali od něj vizi. Oni měli jedinou touhu – líbit se Ježíši. Na druhou stranu jsem se téměř nesetkal s někým, kdo by nebyl mnoho let zkoušen ve své vizi, zda obstojí, i když se nic neděje. Kdyby tito lidé hledali jen požehnání, rychle by všechno vzdali. Kolik pastorů dnes zkouší jednu službu a zítra zase jinou, jedou někam, kde slyší něco nového, a po deseti letech jsou stále stejní – jsou nešťastní a říkají: „Musím ze svého sboru odejít, protože to není dobrý sbor.“ Bratři a sestry, my musíme hledat Boha. A když vám Bůh dá vizi, bude vás také zkoušet, budete mít tendenci odejít a bude se dít ještě mnoho jiných věcí, ale budete-li mít ve svém srdci stále stejnou touhu - žít s Ježíšem, hledat ho a snažit se mu zalíbit, pak se své vize nepustíte. A pak přijde okamžik, kdy se Bůh ukáže se svou slávou a začne naplňovat svá slova. Držte se jeho vize, pokud vyšla z Jeho srdce.

Jsme povoláni hledat Boha a hledat svoji vizi pro svůj sbor. Otázka, kterou vám dnes kladu, zní: „Máte hlad po Bohu? Anebo jste zaměřeni pouze na úspěch a požehnání, na to, aby Bůh uspokojil vaše srdce?“ To je otázka nejen pro pastory, ale i pro vedoucí besídek, diakony, pro každého věřícího člověka. „Pane, nebudu uspokojen, dokud nenasytíš můj hlad po tobě.“ Na to se chci zaměřit. Jakmile ho začnete hledat, Bůh začne jednat ve vašem životě, dá vám vizi pro svou službu. Nebuďte však překvapeni, když na vaši vizi přijdou zkoušky. Nemusíte svou vizi vykřikovat, ale neste ji ve svém srdci a dovolte Duchu svatému, aby vedl, jakým způsobem bude naplněna. Vaše touhy už nebudou zaměřeny na úspěch, ale na vykonání Boží vůle. To je Boží cesta. Když se podívám na svůj život, vidím jeho vedení v mnoha rozhodnutích v mém životě. Moje manželka a já jsme v tomto sboru už 25 let. Boží vize, kterou mi Bůh vložil do srdce, se začínala naplňovat velmi pomalu, po krůčkách, a já sám jsem přesvědčen, že stále ještě stojíme na úplném začátku. Bůh má pro nás připravených ještě mnoho věcí, ale my se nezaměřujeme na ty velké věci. My jako pastoři jsme vydali sami sebe rozhodnutí poznávat ho, lépe mu porozumět. Naším záměrem není poznat něco velikého, nebo být někým, ale znát ho lépe a já vím, to je to, co mi říká Bible.

Jsi hladový po Bohu? Toužíš po úzkém vztahu s ním? Je to hluboká touha tvého srdce? Jsi připraven položit a odložit všechny touhy po vnějších požehnáních a hledat pouze jeho? K tomu jsme byli povoláni. Lid Izraele k tomu byl povolán, a přesto to nepřijali. A my víme, jak skončili. Jsem tak vděčný za příklady lidí, kteří poslechli Boží povolání a Bůh je změnil. Hladovíš po Bohu?

„Pane Ježíši, děkuji ti za tvou nádhernou přítomnost, za tvé Slovo, které jsi nám dal, a děkuji ti za to, co konáš i dnes v našich srdcích. Ježíši, ukazuješ nám hluboké volání a touhu, kterou máš po nás. Tak velikou touhu, abychom se ti přiblížili a hledali tě. Pane, chceme být lidmi, kteří přijmou tvé Slovo a budou se podle něj řídit. Odpusť nám, že jsme často zaměřeni především na tvé požehnání, ale tebe nehledáme. Odpusť nám. Odpusť nám pastorům, že jsme tak často nehledali tebe, ale úspěchy. Pane, skláníme se před tebou. Ty jsi nás povolal a ukázal nám dobrou cestu – úzký vztah s tebou. Ty jsi řekl, že když se přiblížíme k tobě, ty se přiblížíš k nám. Pane, my chceme učinit ten první krok. Teď se chceme rozhodnout a učinit ten první krok k tobě. Amen.“