user_mobilelogo

Něco málo z historie domácích skupinek

(Skupinky ve službě Johna Wesleye.)

Michal Beran


Většina křesťanů, kteří alespoň něco vědí o domácích skupinkách, si myslí, že ke znovuobjevení této biblické formy služby došlo skrze známého korejského pastora Dr. Paula Yonggi Cho. (I já jsem k nim dlouho patřil.) A svým způsobem je to i pravda. Ale spíše by se dalo říci, že u tohoto pastora došlo ke znovu - znovu objevení. Nedávno jsem měl možnost si přečíst velmi pěkně napsaný životopis Johna Wesleye, a nestačil jsem se divit. Cituji z knihy: John Wesley - svědek Boží moci (str. 51 a 52), autor: Garth Lean, vyd.: Návrat domů.

... Schůzky "skupin" (classes) ... "Jsou přesně to správné," ... "to co jsme už dlouho potřebovali." Viděl ve skupině prostředek pro osobní pomoc a pro dozor nad společenstvími. Skupiny se scházely týdně pod vedením ustanovených vedoucích, takže silní mohli povzbuzovat a podporovat slabé. Zde si stovky prostých mužů a žen osvojily kroky duchovního růstu a stovky vedoucích se naučily vést druhé. Braedy píše: "Ve shromážděních s kázáním našli lidé naději a vyšli za novým cílem. Schůzky skupin pro ně byly duchovní školou, kde se scházeli pod vedením důvěryhodných vedoucích, aby si vzájemně pomáhali ‚konat své spasení' a v Boží bázni a s modlitbami hovořili o svém postoji k sociálním, etickým, a náboženským otázkám každodenního života. Vedoucí skupin byli hlavně muži a ženy, z nichž si elegantní svět dlouho dělal legraci, avšak i halasný cynismus nakonec zmlkl při pohledu na jejich upřímnou ryzost. Jejich moudrost byla průrazná, neboť prýštila z obnoveného srdce a projevovala se láskyplným vztahem ke všem, kteří 'běželi k tomu, o čem věděli, že toho ještě nedosáhli'." ... Tento organizátorský počin byl pozoruhodný. Téměř každé pozdější hnutí, od kampaně pro odstranění obchodu s otroky a chartistů až po odbory a komunistickou stranu, přijalo metodu buněk. Wesleyho motivem však nebylo získání moci, nýbrž péče o lidi. ...

Jelikož mne tato informace z výše uvedené knihy velmi zaujala, začal jsem více pátrat po tom, oč vlastně v tehdejším počátečním metodistickém probuzení šlo. Porozuměl jsem, že ne vše lze přenést do naší doby, jelikož se to odehrávalo v Anglii, ve speciálním postavení těchto skupin v rámci anglikánské církve a v letech od r. 1738 a dále. Přesto si nejsem tak úplně jistý, jestli bychom si my dnes dovolili mít tak veliké nároky na naše skupinky jaké měli tehdy oni. Možná, že právě proto také my nemáme takové probuzení jako měli oni. Dále budu citovat z deníku Johna Wesleye o pravidlech skupin, a chtěl bych poprosit všechny, kteří se nějakým způsobem podílejí na práci domácích skupinek, aby se nad níže uvedeným poctivě zamysleli. Myslím, že je nad čím. Cituji: Deník Johna Wesleye (strana 161 a 162), vydal: Evangelická církev metodistická.

PRAVIDLA SKUPIN, sepsáno dne 25. prosince 1738.

Účelem našich shromáždění je poslušnost Božího příkazu: "Vyznávejtež se jedni druhým z hříchů a modlete se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli." Proto chceme:

1. shromažďovat se nejméně jednou týdně;

2. přicházet přesně ve stanovenou hodinu, nebrání-li nám nějaký mimořádný důvod;

3. začínat (pokud jsme přítomni) přesně v určenou hodinu písní nebo modlitbou;

4. mluvit jeden každý po pořádku, otevřeně a jasně o pravém stavu své duše, o všech přestupcích, kterých jsme se dopustili v myšlenkách, slovech nebo skutcích, a o pokušeních, která jsme od poslední schůzky okoušeli;

5. zakončovat každé shromáždění modlitbou podle potřeby každého přítomného;

6. vyzvat někoho z přítomných, aby mluvil nejdříve o sobě, a potom dát ostatním po pořádku tolik otázek, kolik se jich naskytne vzhledem k jejich stavu, hříchům a pokušením.

Několik otázek, navržených pro každého, než je mezi nás přijat, může být:

1. Máš odpuštění hříchů?

2. Máš pokoj s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista?

3. Svědčí Duch Boží tvému duchu, že jsi dítkem Božím?

4. Je Boží láska vylita v tvém srdci?

5. Nemá žádný hřích, vnitřní nebo vnější, nadvládu nad tebou?

6. Chceš znát své chyby?

7. Chceš znát všechny své chyby a to jasně a cele?

8. Chceš, aby ti každý z nás čas od času řekl, co si ve svém srdci o tobě myslí?

9. Uvaž! Chceš, abychom ti řekli, co si o tobě myslíme, čeho se obáváme, co jsme o tobě slyšeli?

10. Chceš, když tak činíme, abychom se dostali co nejblíže, abychom ťali do živého a prozkoumali tvé srdce do hloubky?

11. Chceš a jsi ochotný být v tomto případě a ve všech případech naprosto upřímný, budeš mluvit o všem, co máš na srdci, bez výjimky, bez zatajování a bez výhrad?

Každou z těchto otázek lze klást tak často, jak to vyžadují okolnosti: tyto čtyři při každém shromáždění:

1. Jakého vědomého hříchu jsi se od posledního shromáždění dopustil?

2. S jakým pokušením jsi se setkal?

3. Jak jsi byl vysvobozen?

4. Co jsi myslil, řekl nebo činil, o čem jsi na pochybách, zda je to hřích či nikoli?

Na závěr moje prosba k vedoucím domácích skupinek. Ne abyste výše uvedená pravidla bezhlavě a bez porady s vašimi autoritami začali praktikovat na vašich skupinkových setkáních. Ale přemýšlet o nich a nechat se jimi inspirovat můžete v hojné míře. Je třeba si uvědomit, že výše uvedená pravidla nejsou celá strategie, praxe a vývoj Wesleyových "skupin".