user_mobilelogo

Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše. (Sk 5,42) ... část 1.

Michal Beran


Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše. (Sk 5,42)

Milí pastoři a vedoucí domácích skupinek. Jsem přesvědčen o tom, že když jste si přečetli výše uvedený verš, hned je vám vše jasné. Asi všichni by jste mohli říci: "Díky Pánu, tak tohle my v našem shromáždění a na našich domácích skupinkách u nás děláme." Opravdu to tak děláte? Já jsem si to o svém sboru také dlouho myslel. Až po delší době jsem zjistil, že si pouze myslím, že dělám to, co je výše uvedeno, ale že tomu tak není. Hned to dále vysvětlím.

1) _ Každý den. Nevím, jestli vy máte shromáždění ve vašem "chrámě" každý den. Ale my ho máme každý týden. Nevím, jestli také máte "shromáždění po domech" (domácí skupinky) každý den. My je zatím máme jednou týdně. Před lety, když jsem začínal se skupinkami, tak jsem chtěl, abychom byli jako první sbor. A protože je tam napsáno "každý den", tak jsem zavedl, že musíme mít "alespoň něco" každý den. Díky Pánu, byl jsem z toho brzy vyléčen. Samozřejmě, že ty zmatky, které jsem si tím způsobil, bylo potřeba dávat postupně do pořádku.

2) _ V chrámě. K tomu není přece třeba nic dodávat. Tak tohle přece všichni děláme snad nejlépe. Buď ve svých modlitebnách, a nebo v pronajatých prostorách. Dlouho jsem byl přesvědčen, že to tak je. Když jsem ale více studoval vše okolo chrámu v době kdy se tam scházela první církev, tak jsem zjistil, že vše je úplně jinak. To co Bible myslí (na tomto místě) "v chrámě" není totožné s tím co my myslíme (dnes u nás) "v chrámě". Musím to blíže vysvětlit.

•) _ Chrám totiž nebyl jejich majetkem. Ani si ho nepostavili. Takže by mohli ostatním říct. "Odejděte a nerušte naše bohoslužby. Ten chrám není váš, ale je náš. Chcete-li zůstat, buďte potichu a poslouchejte. Chovejte se podle našich pravidel. Po shromáždění bude výzva, pak se vám budeme věnovat."

•) _ Chrám si nemohli ani na několik hodin denně pronajímat. Tak, že by za to zaplatili, poslali by všechny penězoměnce, prodavače (i s jejich dobytkem), saducee, farizee a jiné tzv. "židovské problémáky a sekty" pryč, aby nerušili jejich shromáždění. Jednou za čas by pro tyto ztracené v chrámě udělali např. evangelizaci.

•) _ Musíme si uvědomit, že nemohli být přímo ani u svatyně svatých. Natož uvnitř. Představme si, že by řekli: "Bůh roztrhl oponu, tak nás pusťte dovnitř. Vy jako kněží tam sice nemůžete, ale my pro krev Kristovu ano." To by asi velmi špatně dopadlo. Oni se nescházeli přímo v centrálním chrámu, ani v jeho nejbližším nádvoří pro kněze, ani v nádvoří pro Židy, dokonce ani v nádvoří pro ženy a pro pohany.

•) _ Shromáždění první církve v chrámu se uskutečňovala na okraji celého chrámového komplexu v tzv. "Šalomounově sloupořadí". Pokud můžete, prohlédněte si nákres, nebo obrázek chrámu z nějakého biblického slovníku.

•) _ Další důležitá věc, o které se málo mluví, je ta, že oni se scházeli na "staveništi". Celý ten chrámový komplex se již skoro padesát let stavěl, a dalších třicet let se ještě bude stavět.

•) _ Další nesmírně důležitá věc je ta, že tento chrámový komplex byl náboženským, kulturním a politickým centrem všech Židů. A to jak těch v Izraeli, tak i těch, kteří žili v diaspoře.

•) _ Takže naši milí první bratři a sestry se "každý den" scházeli v "rozestavěném kulturně politicko obchodně náboženském průchoďáku všech Židů". Samozřejmě, že trochu přeháním. Ale stejně, to musela být super shromáždění, co? Nepřetržité, "každodenní evangelizačně konfrontačně povzbuzující a budující shromáždění". Nevím, nevím, jestli se tomuhle alespoň trochu podobají naše shromáždění "každý týden".

Pokusím se nám to převést do současné situace. Představme si, že by se nás pravidelně scházelo několik tisíc v Praze na Hradčanech v některém okrajovém nádvoří k našemu pravidelnému každodennímu shromáždění. Oni by nám to tam pro nás na několik hodin denně neuzavírali. Ta naše každodenní shromáždění by byla uprostřed toho jejich každodenního hradčanského cvrkotu. Myslím si, že by to pak trochu odpovídalo tomu, co je popsáno výše. Protože Hradčany jsou "stále rozestavěný kulturně politicko obchodně náboženský průchoďák všech Čechů". Když tak o tom přemýšlím, napadá mě mnoho asociací, co by se tam asi všechno dělo. Pak bychom asi měli právo říct, že máme ... každý den v chrámě ... atd. jako první církev. U vás v jiných městech, kde nemáte Hradčany, by to mohlo být třeba každý den několikasetčlenná shromáždění na hlavním náměstí. Ve vesnicích na návsi. Atd.

Prosím vás, ne aby jste to co je výše napsáno okamžitě, bez rozmyslu a bez Božího vedení u vás zaváděli. Pokud to ale Pán mezi vámi takhle nějak rozjede, rád se přijedu podívat na sbor, který pracuje jako naši první bratři a sestry. Ale nevím, jestli bych mohl být vaším spolupracovníkem. Asi bych na tento způsob práce neměl. Tedy, pokud by mě Pán hodně nezměnil.

Odpusťte mi, prosím, různé malé "nadsázky a rýpání". Nechci nikomu ublížit, ale chci nás přivést k vážnějšímu zamyšlení. Třeba i malou šokovou terapií. Jo, a také k tomu, abychom si dávali větší pozor, když někdy tak rádi tvrdíme, že tu a tu věc už děláme jako první církev. Pak nás musí někdy Duch svatý vzít za nosánek, namočit nám ho do toho co děláme my a co dělala první církev. A pak nás nechá obě vůně porovnat. No, ale už dost šprýmování.

V dalších částech verše Sk 5,42 budeme pokračovat příště (doufám, že vážněji).