user_mobilelogo

NAŠE VIZE

Každé lidské počínání má mít jistý směr. Nejinak je tomu i s naším sborem. Sám Bůh nám říká, že bez jasného plánu a cíle to nikam nevede. Podle toho, jak rozumíme Bibli, hlavními pilíři naší služby Bohu v našem sboru jsou:

  • nedělní bohoslužby - pravidelná shromáždění většího počtu lidí, kde slyšíme kázání z Bible, chválíme a uctíváme našeho Boha. 
  • domácí skupinky - pravidelná setkání malé skupiny lidí po domácnostech, kde dochází ke vzájemnému budování nad Božím slovem, vzájemnému budování vztahů, pastorační péči, modlitbám za potřeby a rozvíjení vztahů k nevěřícím lidem.

Biblické zdůvodnění domácích skupinek

Na nedělní shromáždění jsme zvyklí, to pro nás není většinou nic nového. My ovšem vnímáme, že sbor bez domácích skupinek je sborem, který je chromý na jednu nohu. Jedna veliká součást Božích požehnání a naší služby tak zůstává zakrnělá a moc se nerozvíjí. Proto v našem chápání jsou pro nás skupinky stejně důležité jako nedělní shromáždění.

Pokud pod pojmem „biblický” chápeme to, zda se dané slovo vyskytuje v Bibli, musíme odpovědět, že domácí skupinky biblické nejsou. V celé Bibli termín „domácí skupinky” není ani jednou. Ale kdybychom se omezili na takto úzké chápání slova „biblický”, pak bychom museli jako nebiblické taktéž označit věci jako biblická škola, misionář, dětská besídka, atd. Přesto tyto věci děláme, protože vidíme, že je v Bibli nastíněn princip, jak to máme dělat, a pak již nezáleží na tom, jak si dané činnosti pojmenujeme. A stejné je to i s domácími skupinkami. V Bibli je nám dán princip a pokud si to pak pojmenujeme skupinka, rodinka, buňka, atd., na tom již tolik nezáleží. Proto si troufáme tvrdit, že domácí skupinky JSOU biblické.

skupinky

Abychom to podtrhli skutečně biblickým důkazem, jako základ nám slouží verš Sk 20,20 na přiloženém obrázku. Tento verš nám vypovídá o tom, jakým stylem pracoval apoštol Pavel. Vyučoval křesťany dvojím způsobem - veřejně (ve shromáždění) a po domech (v rodinách). Tyto dvě věci musely být v rovnováze. Apoštol Pavel učil lidi kolem sebe na těchto dvou místech. Byl to jeho způsob práce, který uplatňoval na každém místě, kde působil. Z některých míst v Bibli vidíme, že to nebyl jen způsob jeho misijní práce. Sbory v této struktuře zůstaly ještě mnoho let po svém založení. Pavel častokrát v dopisech po letech pozdravuje jednotlivé domácí skupinky. Z toho je možné usoudit, že systém domácích skupinek není jenom způsobem misijní práce, ale je i způsobem, jak může Boží plán naplnit již založený funkční sbor.

Apoštol Pavel měl veřejná shromáždění jako máme my. Byl v synagogách, v přednáškových halách, kázal na veřejně přístupných místech. To my děláme také. On ale kromě toho ještě chodil do rodin, kde se věnoval užšímu kruhu lidí. Proč? Nechtěl z lidí udělat pouze posluchače, ale učedníky. Všechno podřídil jednomu - aby z lidí byli učedníci. Ve verši Sk 20,20 se píše, že jim Pavel nezamlčel nic, co by jim bylo k prospěchu. Pavel chtěl udělat maximum pro to, aby z lidí byli učedníci Ježíše Krista se vším všudy. Viděl tedy za nutné se s  lidmi scházet i po domech, aby mohli do praxe uvést, co slyšeli a zažít, co při shromážděních není možné.

Mnohdy pastoři káží ze svých míst o tom, jak je potřebné evangelizovat, navzájem se povzbuzovat, napomínat, pomáhat si materiálně, starat se o nově obrácené atd. Jsou to všechno dobré věci a Boží slovo nás nabádá, abychom je dělali. Ale sbor, který těmto požadavkům chce vyhovět, musí mít i strukturu, která pomůže naplňování těchto požadavků. V Bibli vidíme, že apoštolové takovou strukturu ve sborech vytvářeli, a proto jim to šlo. Jak můžeme chtít, aby lidé ve sborech měli o sebe zájem, pečovali o sebe, přinášeli Boží slovo kázané v neděli do praxe, modlili se spolu i za jednotlivce, povzbuzovali se, napomínali nebo přiváděli nové lidi, když pomineme jeden ze dvou způsobů služby těmto lidem? Nejde to ani bez jednoho. Ani bez skupinek, ani bez shromáždění. A proto apoštol Pavel používal tento dvojí způsob služby.

Ale Pavel tento způsob práce nevymyslel. Pavel byl učedníkem křesťana, který se jmenoval Barnabáš. Ten se ho ujal a byl s ním také na první misijní cestě. Pavel se také setkal s apoštoly v Jeruzalémě a byl členem sboru v Antiochii. Dá se předpokládat, že z těchto míst „okoukal”, jak se to má dělat. Apoštolům v Jeruzalémě o Letnicích uvěřilo 3000 lidí. Dokážete si představit, že by apoštolové vedli tak velký sbor bez jasné struktury? Vždyť ten sbor vznikl během jednoho dne a neustále jich přibývalo. Nebyl čas na to něco vymýšlet. Sbor začal fungovat v domácích skupinkách, aby bylo o všechny nově obrácené postaráno. 

Ale tento způsob nevymysleli ani apoštolové v Jeruzalémě. Oni pouze dělali to, co viděli dělat  u Ježíše. Byli na to zvyklí, tak proč by v tom nepokračovali? Ježíš chodil do chrámu, do synagog, učil veřejně a mluvil k zástupům. Ale mluvil také k malým skupinám, ke svým dvanácti, chodil do rodin a po návštěvách. A tak apoštolové přejímali a konali službu stejným způsobem jako Ježíš.

My, ve sboru AC Kolín, vidíme, že takovým způsobem pracoval Ježíš. Uznáváme, že je to dobrý způsob. Troufám si říci, že princip (nikoliv forma) shromáždění a domácích skupinek je Božím záměrem, jak má pracovat církev. Způsob práce domácí skupinek, jejich zavedení, místo setkávání, počet lidí - to je již otázka formy, která se může různit. Ale princip zůstává a my jako lidé, kteří jsou z funkce pastorů zodpovědni za sbory, bychom tento princip neměli lehkomyslně přehlížet.

František Flek