user_mobilelogo

(Obsah knihy) Kapitola - J 

Kniha
Všechno o životě domácích skupinek (Susanne Kuttruff)
Část čtvrtá
Setkání domácí skupinky

Kapitola - J

Čas budování

Cíl času budování nespočívá v kázání, přednášení nebo v předčítání tématu ze strany vedoucího skupinky, nýbrž v budování všech členů skupinky!

Naše cíle zní.

  • Růst ve vztahu k Bohu.
  • Růst ve vztahu k sobě navzájem.
  • Růst do počtu, multiplikovat se a tak založit novou domácí skupinku.

Vedoucí skupinky nebo vedoucí času budování má následující úkol.

  • Předat dál vyložené (kázané) slovo co možná nejvíce osobním a na praxi zaměřeným způsobem.

Obsah je dán. Tj. zpracováváme na domácích skupinkách nedělní kázání. Tím můžeme to "slyšené" z neděle přijmout, vyměňovat si o tom názory při skupinkových setkáních a ukázat cestu k použití v praxi. Tím také zůstává více času pro osobní a praktické používání Božího slova.

- J - 1 -

Změna hodnotového systému

My všichni jsme byli utvářeni a v minulosti jsme přijali řadu různých hodnot (vnitřních postojů nebo charakterových vlastností), např. bohatství, peníze, moc, sexualita, volný čas, jednání s lidmi atd.

Hlavním cílem při času budování tedy je, aby se naše hodnoty změnily. Tzn. aby odpovídaly Božímu slovu a zákonitostem Božího království. Tento proces musí začít v našem nitru, a proto je tak důležité, abychom nepředávali na domácí skupince jednoduše "jen" vědomosti. Změna se musí uskutečnit v našem srdci.

Jak se mění hodnoty?

  1. Nejprve musíme poznat, že se mnohé z našich hodnot musí změnit. Pokud sami nevidíme nutnost této změny, nenecháme se nikdy změnit.
    1. Aby se to mohlo uskutečnit, musíme vytvořit prostor pro silné, dobře zapamatovatelné prožitky, které budou mít na nás největší vliv.

Stále znovu zkoušej vnést momenty překvapení. Např. pomocí změny průběhu, změny místa, nových názorných pomůcek apod.

- J - 2 -

Příprava na "čas budování"

Klíč:

  • Sám být nadchnut a unešen tématem (skrze Ducha svatého) a nechat se jím stále znovu unášet.
  • (Toto platí rovněž pro všechny ostatní, které na skupince pověříš vedením tématu, které je předem určeno.)

Důležité.

  • Vyzvednout si stručný obsah nedělního kázání (již týden předem) a při osobním studiu si tato shrnutí projít: všechna citovaná místa z Bible pečlivě pročíst a přemýšlet o nich.
  • V neděli být přítomen na shromáždění. Pokud pověříš vedením tohoto tématu někoho jiného, musí mít možnost účastnit se nedělního shromáždění. Dělej si poznámky: přímo do stručného obsahu nebo jinam - to přenecháváme na vás.
    • Slyšeným slovem se zabývat na modlitbách a pokud možno si na základě stručného obsahu téma ještě jednou projít.

Zajímat by tě měla následující otázka: Jaké jsou ústřední myšlenky tohoto poselství?

  • Rozhodni se, jakým způsobem by ses chtěl(a) tímto tématem zabývat (změna je vždy dobrá).
    • Skupinková práce.
    • Společně rozpracovat (otázka a odpověď).
    • Ve spolupráci s ostatními členy skupinky (to by muselo být naplánováno již nějaký čas předem).
  • Měl(a) by ses zabývat následujícími otázkami.
    • Co je pro členy mé skupinky zvláště důležité?
    • Jak vstoupím do tématu?
    • Je velmi důležité, abys měl jasný úmysl a určený cíl pro čas budování. Jedině tak budeš směřovat k nějakému cíli. Šance tohoto cíle dosáhnout je mnohem větší, když jsi schopen ho předem sám formulovat (pokud možno písemně).

Např. "Chtěl(a) bych, aby se v životě členů skupinky mohly stát následující věci":

    •  
    •  
    •  

Shrnutí.

Musíme si být vědomi, že nám od neděle do úterního večera zůstává málo času na přípravu. Vlastní příprava spočívá také více v modlitbách a naslouchání Duchu svatému. To je ovšem výzva, před kterou nesmíme couvnout.

Poznámka ohledně stručných obsahů (shrnutí témat).

Stručné obsahy jsou výlučně určeny pro vedoucí skupinek a případně pro další vedoucí času budování. Nechtěli bychom, aby tyto stručné obsahy byly již předem rozdělovány mezi členy skupinky - snad jen až po projití daného tématu a to jen těm, kteří o to výslovně požádají.

Domácí úkoly pro členy skupinky.

Povzbuď členy skupinky k tomu, aby to, co je při kázání oslovilo, si napsali a pak také přinesli na skupinkové setkání.

- J - 3 -

Tři oblasti učení

1.   VNÍMÁNÍ

- poznávání -

2.   PŮSOBENÍ

- dát příležitost -

3.   OPAKOVÁNÍ

- psychomotorické -

Vyžaduje

učitele.

Vyžaduje

podporovatele.

Vyžaduje

trenéra.

Komunikace:

Učitel k žáku, žák k učiteli.

Komunikace:

V kruhu, mezi sebou.

Podporovatel řídí, pomáhá a shrnuje.

Komunikace:

Pomocí předvádění.

Staví na logice

- logické závěry.

Žádná logika

- jsou objevovány hodnoty.

Opakování

- učit se zpaměti.

Zabývá se

VĚDOMOSTMI.

Zabývá se

HODNOTAMI.

Zabývá se

UMĚNÍM, ŠIKOVNOSTÍ.

1.   Učit se pomocí: vnímání / poznávání.

Oblast vědomostí. Vyžaduje učitele, který umí předat dále efektivně seřazené informace. Tento způsob učení se hodí pro domácí skupinku jen v omezené míře.

2.   Učit se pomocí: působení / dát příležitost.

Má být působeno na oblast našich vnitřních hodnot, které mají být ovlivňovány, povzbuzovány a některé i změněny. Nemáme se jen učit, ale také se účastnit. Pozor: výměna názorů nemá být utvářena jen vědomostmi členů skupinky, ale spíše tím, kdo jsme a co Bůh sám by chtěl skupince předložit. Vedoucí skupinky k tomu vytváří možnosti - dává příležitost a plní funkci podporovatele. Domácí skupinka je pro tento způsob učení přímo stvořena.

3.   Učit se pomocí: opakování.

Zde se jedná o naše umění, naši šikovnost. Tento způsob učení je v domácí skupince jen částečně možný. Např. když se někdo stálým cvičením naučí hrát na kytaru, nebo když je budoucímu vedoucímu často dávána možnost nacvičit si určité věci.

Všechny tři oblasti učení jsou důležité a mají se v domácí skupince používat. Nejvíce se však má využívat učební metoda založená na dávání příležitostí.

- J - 4 -

Jak povedu téma - "čas budování"

Výhodisko:

1 K 14,26 ... "Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu." ...

1.   Všeobecný přehled.

  1. Cíl tématu nespočívá v předávání vědomostí nebo přednášení lekce z Bible. Cílem je BUDOVÁNÍ každého jednotlivce.
  1. Každá osoba ze skupinky se musí naučit být BUDOVATELEM. Těmi se lidé stanou, používají-li přirozené nebo duchovní dary, které všichni obdrželi.
  1. Ohniskem (centrem) je uplatnění, používání a realizace již slyšené zvěsti.
  1. Buď podporovatel a dbej na to, abys jen nevyučoval!
    • Při učení mluví jen učitel.
    • Při podporování dává učitel pozor, aby ostatní sami dospívali a učili.
  1. Dávej pozor na to, aby výměna názorů byla specifická, praktická a pokud možno osobní.
  1. Tento způsob budování v návaznosti na téma se často uskutečňuje v rámci času modlitby a při "službě jeden druhému".

2.   Správné kladení otázek.

Tajemstvím úspěšného času budování jsou dobré otázky! Rozlišujeme zejména tři druhy otázek.

  • Otázky objevovací. Otázky, které mohou být zodpovězeny na základě biblického textu.
  • Otázky pochopení, porozumění. Otázky, které mají ukázat, zda člověk pochopil to, co bylo řečeno.
  • Otázky aplikace. Otázky, které mají ukázat, jak může být slyšené slovo použito. Otázky, které mě osobně oslovují.

3.   Základní pravidla pro výměnu názorů (vedení rozhovoru) v čase budování.

(Je důležité, abychom tato základní pravidla stále znovu předávali celé domácí skupince.)

  • Každý účastník (člen) skupinky je rovnocenný a stejně důležitý.
  • Výměna názorů (rozhovor) má být zdvořilá, přiměřená a specifická. Nikdo nesmí při výměně názorů dominovat (převládat, převažovat).
  • Chceme sejmout naše masky a být jeden ke druhému otevření a srozumitelní (viz obrázek).
  • Výměna názorů má být vždy orientována na dané téma a jednoznačně nasměrována na Krista. Nechceme odbíhat od tématu a vyprávět příběhy.
  • Při výměně názorů mluvíme ke skupince a ne k vedoucímu. Vždy hovoří pouze jedna osoba, nikoliv několik lidí najednou.
  • Věci, které jsou na domácí skupince řečeny, pokládáme za přísně důvěrné.

 

[*] ... Odkaz na: ... Obrázek č. 5

4.   Průběh.

 

  • Vstup.

 

Jde o to získat hned od počátku pozornost přítomných. Mysli na to, že téma v tobě už žije, protože ses jím intenzivně zabýval. U ostatních účastníků skupinky to nemusí být vždy nutně také tak.

Možné vstupy.

    • Vyprávět nějaký zážitek nebo vhodný vtip (žert), položit cílenou otázku, která přiměje všechny k zamyšlení atd.

 

  • Otázky "objevovací (zjišťovací)".

 

Cíl spočívá v tom, aby přítomní shrnuli základní zvěst (ne všechny detaily). V tomto okamžiku ukazuje učitel pouze směr hovoru. On sám nemá příliš mluvit a již vůbec ne "opakovat" kázání!

Tato část by neměla trvat dlouho.

K tomu vhodné otázky.

    • Jaké byly tři hlavní myšlenky zvěsti?
    • Čím kázání začínalo? Co bylo východiskem?
    • Co vám zůstalo? (Co jste si z toho vzali?)

Cíl:

Krátce se zastavit u hlavních myšlenek zvěsti a zopakovat je. To je také důležité především pro ty, kteří tuto zvěst neslyšeli. Nech členy skupinky provést toto shrnutí - já jako vedoucí pouze řídím.

 

  • Pokračuj dále s "otázkami pochopení".

 

Dávej otázky, které pomohou skupince porozumět (nebo lépe rozumět) jednotlivým skutečnostem ze zvěsti. Také tato část má být krátká, protože o tom bylo již jednou kázáno.

K tomu vhodné otázky.

    • Jak objasnil pastor první hlavní myšlenku?
    • Jaký význam má .........?
    • Jsou věci, které jsou ti nejasné?
    • V jaké vzájemné souvislosti jsou body A a B?

Pozor:

Zůstávej v rámci kázání a neodbíhej od tématu. Dojde-li k odlišnostem názorů, které se odchylují od tématu, potom přeruš. Takové věci mohou být prohovořeny až na konci skupinky nebo plně někdy jindy (řekni to skupince). "Nezdržuj se bezvýznamnými detaily" - neboť to nejdůležitější je ještě před námi.

 

  • Otázky "aplikace".

 

Zde je hlavní těžiště času výměny názorů a času budování. Z toho důvodu by mělo být pro tuto část vyhrazeno nejvíce času. Každá osoba by měla mít možnost se vyjádřit.

K tomu vhodné otázky.

    • Které hlavní tři nebo čtyři myšlenky se tě osobně nejvíce dotýkají?
    • Mohl ti Bůh ukázat oblast, v níž potřebuješ změnu?
    • Jakou pomoc očekáváš od Boha a čím k tomu sám přispěješ?
    • Co konkrétně budeš dělat?

Je velmi důležité nechat v této fázi působit Ducha svatého. To by se mělo stát tvou touhou a předmětem modlitby. "Nezamlouvej" téma (ne my máme usvědčovat, nýbrž jen Duch svatý).

Nevyhýbej se osobním otázkám nebo svědectví. Buď otevřený a spontánní. Nikoho ale nenuť, aby se musel veřejně zmiňovat o osobních věcech. Mnohdy pomůže rozdělit se v této chvíli na dvě až tři skupinky k osobní výměně. Ne každý je připraven mluvit o svých osobních věcech před celou skupinkou.

Povzbuď také členy skupinky, aby se skrze dary nechali Bohem použít jeden pro druhého.

 

  • Závěr.

 

Ukonči tento čas výměny názorů a budování pokud možno vždy modlitbami. Je dobré, když zůstaneme vědomě před Bohem (možná dokonce chvilka "ticha") a když to budeme cítit, budeme se jeden za druhého modlit a ztvrdíme některé "věci" před Pánem.

Nedopusť se té chyby, že bys jednoduše vše ještě jednou opakoval nebo propásl příležitost dojít ke kýženému cíli. Důvěřuj Duchu svatému, že je to On, kdo působí.

- J - 5 -

Nebezpečí v průběhu - "času budování"

1.   Mít přednášku - kázání.

Člověk říká to, co si připravil a ostatní poslouchají. Na konci se snad ještě zeptá: "Co si o tom myslíte?" Většinou z toho dále již nic nevyleze.

Důvody, proč člověk káže.

  • Skupinka je příliš velká, člověk se již nemůže věnovat jednotlivcům.
  • Nejistota; mohly by přece přijít otázky, které bych neuměl zodpovědět. Vedoucí skupinky nemusí znát na všechno odpověď.
  • Člověk se také rád sám při kázání poslouchá!

2.   Účastníci skupinky, kteří dominují (převyšují ostatní).

Když položíš otázku, odpovídají vždy tytéž osoby a to někdy až příliš podrobně. Tím se člověk snadno vzdálí od tématu. Ostatní se již neodváží dále něco říci.

Preventivní opatření.

  • Zkus směrovat otázky cíleně na jednotlivce (jmenovitě).
  • Pokládej otázky, které mohou být zodpovězeny. To dodá sebedůvěru.
  • Navrhni, aby tuto otázku zodpověděl někdo, kdo ještě nic neřekl.
  • S osobami, které dominují, si promluv mezi čtyřma očima.

3.   Lekce není žádná "černá" hodinka.

Nejde o to, aby každý něco řekl. Nechceme jen rozhovor, k němuž každý něco dodá. Neboť:

  • "Problémoví" lidé v tom vidí svou příležitost! Žvaní, dávají rozvláčná svědectví a tím přispívají k tomu, že člověk zcela vypadne z lekce a od Božího slova. Takoví lidé potřebují pomoc, aby se naučili naslouchat.
  • Osamělí mají potřebu mnoho mluvit. To se ale nemá uskutečňovat během lekce.

4.   Lekce není příležitost k prosazování nebiblických učení.

Dejte pozor, abyste nepředali lekci někomu, kdo toho použije, aby mohl dále předávat své vlastní zbožné nápady.

  • Tak se mohou velmi snadno uhnízdit zvláštní učení; např. zkušenosti s démony, mluvení v jazycích, otázky oblékání atd.

Mnoho lidí dá spíše na to, co jiní zažili nebo co stojí v knihách než na Boží slovo. Myslete na to: v centru setkání má stát Boží slovo, a ne zkušenosti. Zvláštní učení musí být vedoucím skupinky zcela jasně odmítnuta.

5.   Lekce má být osobní a živá (blízká životu).

Je zde nebezpečí, že budeme mluvit o všem možném, jen ne o sobě. Hladina komunikace se zvedne, když se naše úvahy stanou více osobní.

Vyhýbej se výrazům jako:

  • "říká se, že...", "někteří si myslí, že...", "někdo řekl, že...".

Používej výrazy jako:

  • "Bible říká, že...", " si myslím, že...".

 

[*] ... Odkaz na: ... Obrázek č. 6

- J - 6 -

Vedení rozhovoru

Vedoucí času budování řídí na domácí skupince výměnu názorů, rozhovor. Jasné vedení je velmi důležité. Každý musí vědět, kdo vede. Umění vést rozhovor je podstatným faktorem úspěšné práce domácích skupinek. Dobrá skupinka není ta, kde je kázáno zajímavé téma, ale ta, kde jsou lidé podporováni (budováni). To se děje také při dobrém vedení rozhovoru.

1.   Co je cílem vedení rozhovoru?

  • Všichni účastníci skupinky mají mít možnost se vyjádřit a sdílet. Samostatně formulované poznatky se zapamatují lépe než jen slyšené.
    • Všichni členové skupinky mají převzít a nést spoluodpovědnost jeden za druhého tím, že se tak jako Pavel (Ř 1,11-12) budou s ostatními sdílet o duchovní dary, vzájemně se povzbuzovat a naopak se jim od ostatních dostane útěchy a povzbuzení.

Ř 1,11-12 ... Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil, to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou. ...

  • Účastníci skupinky mají cítit a zažít, že jejich mínění a jejich vnímámí jsou důležitá. Často jsme v našem poznání velmi omezení, avšak při vzájemné výměně názorů existuje určitá plnost myšlenek, což nám může odkrýt nové věci.
  • Jsme vyzváni, abychom byli osobní. Jen tak se můžeme skutečně otevřít, sdílet se a vzájemně si pomáhat v růstu. Je nejen důležité, aby byly kladeny otázky, ale také aby byla vyslovena jejich řešení a rozhodnutí.

2.   Na co musí dávat vedoucí pozor?

  • Dávej pozor na klima rozhovoru a na to, abys šířil dobrou a otevřenou atmosféru. Lidé musí cítit, že jsi je přijal a že je miluješ.
Jak působí tvé výpovědi?
popisné nebo oceňující
stavíš poučující věty nebo dáváš příležitost k učení
podrážděně nebo uvolněně
lhostejně nebo se zájmem
  • Nauč se dobře naslouchat. Zkus porozumět tomu, co ti ostatní chtějí říci a to i tehdy, když se mnohdy vyjadřují jen utržkovitě nebo nešikovně.
  • Dávej pozor na to, abys:
    • všechny vtáhl do hovoru,
    • mluvícím věnoval plnou pozornost,
    • sám byl osobní a otevřený,
    • na nikoho nevykonával nátlak,
    • příliš "hlučné" nebo "aktivní" lidi přibrzdil,
    • přerušil ty, kteří příliš dlouho mluví, a povzbudil je k tomu, aby směřovali k podstatě věci,
    • sledoval cíl především tehdy, když někdo od tématu odbočí,
    • nikdy nikoho nezesměšnil a neshodil.
    • Dávej pozor na hloubku komunikace.

1. stupeň _ "Klišé" - rozhovor (je velmi povrchní, např. "pěkné počasí dnes, že").

2. stupeň _ Výměna informací a faktů (mluví se o tom, co se stalo, o skutečnostech, ale bez osobního vyjádření se k tomu).

3. stupeň _ Výměna názorů a myšlenek (člověk předává dál své osobní pohledy a myšlenky).

4. stupeň _ Výměna pocitů (člověk se více otevře a sděluje své pocity).

5. stupeň _ "Nejvyšší stupeň" rozhovoru (nejvyšší hladina komunikace, plná otevřenost a průhlednost, člověk již nic více nezastírá).

3.   Praktické pokyny k vedení rozhovoru.

 

  • naslouchání

 

Vědomě se dívej hovořícímu do očí. Netěkej očima kolem. Používej krátké výrazy jako: "ano" nebo "skutečně?" apod. k jeho podpoře.

 

  • sběr informací a názorů

 

Osobně oslov křestním jménem ty osoby, které by v daném okamžiku něčím přispěli, ale jsou příliš ostýchaví, aby se vyjádřili.

    • Např. "Petře, co si o tom myslíš?" "Doris, zajímalo by mě, jak jsi to ty prožila ve svém zaměstnání."

 

  • objasnění

 

Když se někdo nemůže jasně vyjádřit, vznikají často nedorozumění. Jako vedoucí můžeš těmto lidem pomoci.

    • Např. "Nejsem si jist, zda jsem ti dobře porozuměl. Mohl bys to, prosím, blíže vysvětlit?"

 

  • opsání

 

Vedoucí může důležitou výpověď formulovat i jinak, aby byla všemi jistě pochopena.

    • Např. "Co jsi řekl, jsem pochopil, "tak a tak" ... je to správně?"

 

  • zdůvodňování

 

Lidé by měli umět zdůvodnit své výpovědi.

    • Např. "Ukaž souvislost své výpovědi s úryvkem z Bible - lekce."

To by se nemělo dít poučováním nebo opravujícím způsobem, ale v pozitivním smyslu.

    • Např. "Proč to říkáš - jak dalece to souvisí s naší lekcí?"

 

  • nasměrování

 

Často se stává, že všechny otázky, výpovědi nebo odpovědi jsou orientovány jen na vedoucího. Povzbuď účastníky, aby mluvili i mezi sebou.

    • Např. "Petře, jak bys zodpověděl Dořinu otázku?"

 

  • rozšíření

 

Myšlenky prohlubovat a rozšiřovat.

    • Např. "Chce ještě někdo něco dodat k poslední výpovědi?"

 

  • shrnutí

 

Důležité výpovědi je třeba občas krátce shrnout nebo ještě jednou zdůraznit.

    • Např. "Nyní jsme zjistili následující 3 body: 1. ..., 2. ..., 3. ..., pojďme dále..."

 

  • souhlas

 

Výrok "Co jsi řekl, vůbec nesouhlasí" je třeba používat jen docela zřídka. Zkus vystihnout na výpovědi to kladné, dobré a správné.

Vyjádří-li se někdo chybně, můžeš také říci:

    • "Boží slovo ale říká, ..., nebo "co si o tom myslíte?"

 

  • vytvoření osobní souvislosti

 

Dávej pozor, aby výměna byla osobní a praktická. Má být přímá, specifická a blízká životu.

    • Např. "Co znamená tato pravda pro tvůj osobní život?" "Jak prožíváš ve svém každodenním životě to, co jsi právě řekl?"