user_mobilelogo

(Obsah knihy) Kapitola - L 

Kniha
Všechno o životě domácích skupinek (Susanne Kuttruff)
Část čtvrtá
Setkání domácí skupinky

Kapitola - L

Duch svatý na domácí skupince

- L - 1 -

Místo ducha svatého na domácí skupince

Je velmi důležité, abychom si uvědomili, že Duch svatý je osoba a ne nějaká síla nebo něco "nedefinovatelného". K Duchu svatému musíme mít živoucí vztah. Ve vztahu k Duchu svatému v domácí skupince je třeba dbát na čtyři důležité body.

1.   Struktura sboru postavená na skupinkách není vlastní příčinou růstu, ale pouze kanálem, který tento růst umožňuje.

Sbor potřebuje strukturu k tomu, aby Duch svatý mohl všude proudit a působit. Žádná struktura však nemá život sama v sobě. Duch svatý je život ve sboru.

Působení Ducha svatého nesmí zůstat omezeno jen na několik málo "svatých" osob, ale Bůh by naopak chtěl, aby všichni žili v Duchu a On mohl skrze ně působit. Očekáváme velké naplnění Duchem svatým, a proto je velmi důležité, abychom všichni otevřeli svá srdce.

2.   Budování se uskutečňuje ve skupince poté, kdy začnou působit duchovní dary (1K 14,26).

1K 14,26 ... Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, jeden má chvalozpěv, druhý má učení, jiný má zjevení, jiný má jazyk, jiný má výklad; všechno ať je k budování. ...

Boží plán budování zní:

  • Bůh slouží mně skrze ostatní údy svého těla.
  • Bůh slouží ostatním údům svého těla skrze mě.

Pokud se nebudeme pohybovat na rovině Ducha a nenecháme působit duchovní dary, pak budou středem skupinky často jen lidské myšlenky a tělesné aktivity.

3.   Použití duchovních darů umožňuje mobilizaci všech. Všichni jsou uvolněni ke službě (1K 12,12-27).

1K 12,12-27 ... Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!" A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. ...

Lidé při tom, když si je Bůh používá, zažívají, že jsou součástí těla. Jsme chrámem Ducha svatého a vnášíme tak Jeho přítomnost na skupinková setkání. To se týká každého (1Pt 4,10).

1P 4,10 ... Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. ...

4.   K proniknutí do našeho okolí potřebujeme nadpřirozené působení Ducha svatého (1K 2,4).

1K 2,4 ... Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, ...

Jak často zkoušíme přesvědčit lidi argumenty a přivést je k Ježíši. Snad můžeme zvítězit v argumentaci, ale dotyčnou osobu nezískáme! Když však začnou působit nadpřirozené dary Ducha svatého, mají na nevěřící mocné účinky (1K 14,24-25).

1K 14,24-25 ... Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen. Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: 'Vskutku, mezi vámi je Bůh!' ...

- L - 2 -

Různé druhy darů

1.   Dary funkce a dary služby.

Tyto dary určují funkci v těle Kristově. Každý má nejméně jeden dar funkce Ř 12,6-8. Dary služby najdeme v Ef 4,11-13.

Ř 12,6-8 ... Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. ...

Ef 4,11-13 ... A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. ...

2.   Nadpřirozené dary nebo dary zjevení.

Tyto dary najdeme v 1K 12,8-11.

1K 12,8-11 ... Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému slovo poznání podle téhož Ducha; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. ...

- L - 3 -

Důležitá fakta ve vztahu k darům ducha svatého

  1. Nadpřirozené dary nejsou důležitější nebo cennější než dary funkce.
  1. Osoba, která je v případě nadpřirozeného daru Bohem použitá, by nikdy neměla stát ve středu zájmu. Dary oslavují Boha a ne lidi.
  1. Nadpřirozený dar musí být vždy potvrzením předcházející osobní promluvy Boží a nikdy ne obráceně. Je zde nebezpečí, že lidé čekají na nadpřirozená "slova", ale sami nejsou připraveni navázat s Bohem osobní vztah a naučit se naslouchat Božímu hlasu.

Dary nám nebyly dány k tomu, abychom pomocí nich vedli druhé nebo se od ostatních nechali vést, ale slouží k budování, napomenutí a povzbuzení (1K 14,3).

1K 14,3 ... Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení. ...

  1. Nadpřirozené dary mají být "docela normální". Mají mít možnost se projevovat všude a za každé situace (Mk 16,17-18).

Mk 16,17-18 ... Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." ...

Duch Boží bydlí v nás a chce si nás v každém čase používat. Tyto dary se nemají projevovat jen při shromáždění nebo v domácí skupince, ale všude! (Např. Ježíš a první církev). Duchovní dary nejsou vázány na nějaké místo.

  1. Bůh si použije, koho On chce. Člověk si nemůže nadpřirozené dary zasloužit nebo se jich nějak dopracovat. Lidé, které si Bůh pro tento účel použije, nejsou lepší. Chtějme být otevření, aby si nás všechny Bůh mohl použít.
  1. Bůh dává dary, kdy On chce. O nadpřirozených darech nemůžeme sami rozhodovat (u darů funkce je tomu naopak). Z tohoto důvodu je také výraz "nositel daru" nesmyslný. Ano, jsou lidé, které si Bůh častěji používá, ale ani oni nemohou volně s tímto darem disponovat.

- L - 4 -

Co máme dělat, když nastanou následující situace?

Někdo na skupince má pokaždé proroctví.

  •  
  •  

Někdo, kdo na sebe nějakým darem strhává vedení skupinky (např. "Pán mi ukázal, že se nyní máme modlit za nemocné...") a člen skupinky dává další pokyny a přejímá vedení.

  •  
  •  

Někdo předkládá ostatním duchovní dary, ale všichni ví, že jeho život není v pořádku (Mt 7,15-20).

Mt 7,15-20 ... Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. ...

  •  
  •  

Někdo je velmi citový, ale ty jasně víš, že to není působení Ducha svatého.

  •  
  •  

Jsou předkládány duchovní dary, které vůbec neodpovídají orientaci skupinkového večera (setkání).

  •  
  •  

Jsou předkládány duchovní dary, které obsahově jen velmi málo odpovídají Bibli.

  •  
  •  

Někdo ze skupinky poděluje ostatní po celé skupince "slovem od Pána".

  •  
  •  

- L - 5 -

Důležitá upozornění pro používání darů

  1. Ne každé vidění platí pro celou skupinku! My všichni máme "vidění", když jsme v Boží přítomnosti, neboť Duch Boží v nás bydlí. Existují lidé, kteří si myslí, že musí předat dál každé vidění nebo myšlenku!
  1. Jsou také lidé, kteří mají velkou sílu představivosti (fantazii). Jejich způsob myšlení se uskutečňuje vždy v obrazech. To všechno ale ještě vůbec neznamená, že se jedná o nadpřirozený dar od Boha pro skupinku.
  1. Bůh nám často dává vidění, abychom se jimi zabývali na modlitbách. A když je potom nějaká osoba sama usvědčena Duchem svatým, můžeme to potvrdit.

- L - 6 -

Co se musíme naučit

  1. Být úplně přirození a opravdoví!
  1. Musíme se naučit být otevření na působení Ducha svatého, spolupracovat s Ním a být citliví na Jeho podněty. Lépe udělat někdy chybu, než se zcela uzavřít.
  1. Členové skupinky se musí naučit podřizovat se vedení skupinky při používání nadpřirozených darů! Např. napřed se zeptat vedoucího skupinky, zda má tento dar předat dál nebo ne.
  1. Nadpřirozené dary nejsou spojeny jen se shromážděním. Mají mít možnost být používány kdykoliv a kdekoliv. Věřící mají poznat, že Bůh jim chce stát s nadpřirozenými dary neustále po boku.
  1. Dary funkce nesmí být v žádném případě opomíjeny nebo snižovány na úkor nadpřirozených darů.
  1. Musíme se naučit rozlišovat mezi manipulací, skutečností, že někdo chce být "někým", touhou dokázat svou duchovnost apod.

- L - 7 -

Jak fungovaly nadpřirozené dary v první církvi?

Nadpřirozené působení Ducha bylo pro ně jak o všedním dnu tak i při jejich setkáních zcela normální. Nebyli přitom "oslavováni" lidé, ale naopak byl vyhledáván Dárce darů a ne dary samotné. (viz Sk 8,20)

Sk 8,20 ... Petr mu odpověděl: "Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! ...

  • slova moudrosti (Sk 11,28)

Sk 11,28 ... Jeden z nich, jménem Agabos, povstal a naznačil skrze Ducha, že nastane veliký hlad po celém světě; ten skutečně nastal za Klaudia. ...

  • slova poznání (Sk 5,3)

Sk 5,3 ... Ale Petr mu řekl: "Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? ...

  • rozlišování duchů (Sk 16,16-18)

Sk 16,16-18 ... Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk. Chodila za Pavlem a za námi a stále volala: "Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse." A to dělala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: "Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil. ...

  • činit zázraky a znamení (Sk 8,5-13)

Sk 8,5-13 ... Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli, a když viděli znamení, která činil. Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. A tak nastala veliká radost v tom městě. Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. Všichni - prostí i významní - mu dychtivě naslouchali a říkali si: "On je ta božská moc, která se nazývá Veliká." Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií. Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy. ...

  • víra (Sk 28,1-6)

Sk 28,1-6 ... Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta. Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili hranici dříví a všechny nás k ní pozvali, protože začalo pršet a bylo zima. Když Pavel nasbíral náruč chrastí a přiložil na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem. Jakmile domorodci uviděli, že mu visí na ruce had, říkali si mezi sebou: "Ten člověk je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila, aby zůstal na živu." Ale Pavel setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo. Oni čekali, že oteče nebo že najednou padne mrtev. Když to však dlouho trvalo a viděli, že se s ním nic neděje, začali naopak říkat, že je to nějaký bůh. ...

  • uzdravení (Sk 3,1-8)

Sk 3,1-8 ... Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. ...

  • nadpřirozená vidění, znamení, sny nebo zjevení Ducha (např. Sk 10,3; 16,9-10)

Sk 10,3 ... Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: "Kornélie!" ...

Sk 16,9-10 ... Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: "Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!" Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. ...

To vše patřilo k normálnímu křesťanskému životu.

V 1K 14 dává Pavel následující upozornění:

  • verš 33a ... Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. ...
  • verš 40 ... Všechno ať se děje slušně a spořádaně. ...

Závěrem: 2Pt 1,16-19

2Pt 1,16-19 ... Vždyť jsme nenásledovali vymyšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a příchodem našeho Pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest a slávu, když k němu z velebné slávy zazněl takovýto hlas: 'Toto je můj Syn, můj Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.' A tento hlas, který zazněl z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na té svaté hoře. A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích. ...

V tomto úseku nás Petr vyzývá, abychom brali vážně prorocké slovo (Boží slovo, Bibli) a nežili jen "zjeveními samotnými". Zkušenost, kterou měl, když byl Ježíš před jeho očima proměněn na hoře, považoval za menší než Boží slovo! Vyjadřuje tím, že Boží slovo je položeno výše než všechny nadpřirozené zkušenosti. Boží slovo trvá na věky, avšak nadpřirozené zkušenosti přicházejí a odcházejí!

Proto falešně "neoslavujme" nebo nepřeceňujme duchovní dary, ale odkazujme se vždy znovu na Boží slovo a nechme platit Boží slovo jako měřítko v našem životě i ve skupince.

"Působí-li Slovo Boží, začíná působit i síla Ducha svatého."