user_mobilelogo

(Obsah knihy) Kapitola - S 

Kniha
Všechno o životě domácích skupinek (Susanne Kuttruff)
Část sedmá
Pečování o bližní

Kapitola - S

Láska, přijetí a odpuštění

Nejdůležitější základ pro to, aby mohlo být lidem pomoženo.

Pro domácí skupinky je rozhodující, aby v ní panovala atmosféra lásky, přijetí a odpuštění.

Tyto tři postoje musíme vůči lidem projevit. Tyto tři přístupy jsou nanejvýš důležité právě v oblasti duchovní péče.

Aby mne mohl Bůh použít pro službu ostatním, je přirozeně rozhodující, zda jsem sám zažil lásku, přijetí a odpuštění.

- S - 1 -

Bezpodmínečná láska

  1. Miluj lidi tak, jak je miluje Ježíš. Boží láska se dotýká zraněných lidí, neboť láska Boží je bezpodmínečná a nezištná.
  1. Uvědom si, že zde na zemi jsi Kristovým vyslancem. Zůstávej v postoji lásky, péče a slitování a buď nekompromisní v Božím slově.
  1. Musíš vidět těžkosti dotyčné osoby a ne pouze její zjevné nedostatky. Tato osoba musí vědět, že ti její nesnáze a útrapy nejsou lhostejné.

Několik poznámek ohledně "lásky":

  • Každá osoba, lhostejno v jakém hříchu, zkaženosti nebo okolnostech se nachází, má poznat, že jí chceme odpovídajícím způsobem sloužit podle našich nejlepších možností.
  • Lidé reagují na lásku. Pociťují naše upřímné slitování, a proto se cítí dobře v naší přítomnosti.
  • Musí poznat, že jsou milováni. Člověk jim to musí říci. Láska je ta největší síla a nejsilnější motivace.

- S - 2 -

Bezpodmínečné přijetí

Ř 15,7 ... Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. ...

1.   Co je to přijetí?

  1. Přijímat lidi takové, jací jsou a ne, jaké bychom je rádi měli. Nikdo není dokonalý a bez chyb.
  1. Přijetí znamená zprostředkovat lidem pocit jistoty, že láska je projevována všem (bez výjimky).
  1. Přijetí znamená, když jsou lidé na základě Ježíšovy vůle námi úplně a bez výhrad akceptováni.
  1. Přijetí znamená, když je lidem, kteří prosí o odpuštění, bezvýhradně a zcela odpuštěno.

Jsme na to připraveni?

  • S lidmi to může být mnohdy velmi těžké. Mnozí jsou zatrpklí a rozhořčení, plní hněvu a nenávisti, s myšlenkami na pomstu, protože byli životem tolik zklamáni. Často jsou také svázáni velkým množstvím hříšných a zhoubných zvyklostí. Jsme připraveni je přijmout takové, jací jsou a s láskou je přivést do Božího království?
  • Proč chodí lidé např. do hospody? Protože se tam cítí dobře a někdo jim naslouchá. Co vlastně hledají? Lásku a přijetí. Lidé chodí tam, kde se cítí dobře.

2.   Co není přijetí?

  1. Např. schvalování hříchu. Hříšníka (osobu) musíme ale milovat.

Soud musíme přenechat Bohu. Hříšníci žijí pod stálým tlakem s pocitem viny a odmítnutí. Naším úkolem je osvobodit tyto lidi, aby se mohli srovnat s Bohem a ostatními.

  1. Ježíš nás přijal, ačkoliv je mnoho věcí v našem životě, které se Jeho svatosti protiví. Jako první musí dojít k přijetí a teprve potom může být výsledkem skutečná změna.

Např. Ježíš: Neschovával se v synagoze - naopak trávil mnoho času společně s hříšníky, ačkoliv byli považováni za vyvrhele společnosti. Proto ti, kteří se sami pokládali za spravedlivé, byli tak rozhněvaní. Nesmíme se oddělovat od okolního světa. My jsme ve světě.

3.   Jaké jsou podmínky?

Láska   <<<   Přijetí   >>>   Odpuštění

  1. Láska v akci a připravenost žít v postoji odpuštění.

Tato atmosféra musí převládat. Za to jsme jako vedoucí skupinky zodpovědni.

  1. Býváme tak rychle pohoršeni a urážíme se. Skutky těla přitom představují velké nebezpečí. (Gal 5,19-21) Z 15 zmíněných skutků lidské svévole se 8 přímo dotýká oblasti vztahů.

Ga 5,19-21 ... Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. ...

  1. Např. Ježíš nás přijal takové, jací jsme byli. To samé platí pro nás, i když nám to připadá těžké.

Jak přijímáme jednotlivce nebo lidi, kteří přišli na skupinku poprvé? Když lidé vycítí, že je přijímáme takové, jací jsou, otevřou se a instinktivně nám důvěřují, ačkoliv jsou jejich chyby, nedostatky a nedokonalosti zjevné.

4.   Cíl přijetí.

  • V atmosféře lásky, přijetí a odpuštění se lidé otevírají a může jim být slouženo. Proto musí být skupinka místem, kde jsou lidé uzdravováni, znovu budováni a vyzbrojováni.

Skupinka má být centrem Boží síly. V této atmosféře působí Duch svatý.

- S - 3 -

Bezpodmínečné odpuštění

  • Odpustit znamená vynechat toho druhého z mého osobního soudu.
  • L 6,37 "odpouštějte a bude vám odpuštěno."

L 6,37 ... Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. ...

  • Ty nejsi soudce. Není naší věcí soudit a odsuzovat. Nesmíme si hrát v životě ostatních na Boha.
  • Nejde přece o neústupnost, ale o postoj srdce.

V Janovi 8,1-11 vidíme, jak Ježíš odpustil cizoložnici. Jeho odpuštěním z ní byl sejmut trest hříchu. Ježíš tím odsoudil nesmiřitelný postoj farizeů.

J 8,1-11 ... Ježíš však odešel na Olivovou horu. Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, [zahanbeni ve svém svědomí] vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!" ...

Jsme povoláni k tomu, abychom se v tomto světě ukázali jako děti Světla. Bůh si nás chce použít ke službě ztracenému světu, neboť Jeho láska, uzdravení a obnovení čeká na každou osobu, které se dotkneme.

My vždycky chceme nejprve lidi změnit - a až pak je přijímáme.

Ono se ale jedná o to, abychom přivedli lidi ke vztahu k Bohu - teprve potom, respektive na základě toho, se může uskutečnit nějaká změna.